Otázka, kterou si pokládá každý odběratel s nefixovanými cenami nebo končící fixací. Největší dodavatelé totiž v loňském roce několikrát snižovali ceny a slibují i další zlevňování. Když se k tomu přidaly dobré zprávy ohledně distribučních poplatků, kdy u elektřiny letos poplatky rostou v průměru jen o jedno procento a u plynu přibližně o osm procent, nefixované ceny se na první pohled mohou zdát jako dobrý nápad. Na ten druhý už to ovšem tak růžové není.
To, že dodavatelé zlevnili zákazníkům se smlouvami na dobu neurčitou a nefixovanými cenami, je sice skvělé, pořád ale platí, že zákazníci s fixovanými sazbami platí výrazně méně. Na každé MWh šetří u elektřiny přibližně 1.000 Kč u a plynu asi 500 Kč. A nepomůže ani další zlevňování. Protože aby se zákazníkovi doba neurčitá a nefixované ceny vyplatily, musela by elektřina zlevnit o dalších 1.000 Kč. O tolik po skončení největší energetické krize u nás skutečně klesla, dnes už ale další takový pokles možný není. To je jisté, protože už dnešní sazby odpovídají cenám na burze.
Jak je tedy možné, že zákazníci se smlouvou na dobu určitou a fixovanými cenami energie levnější mají? Má to poměrně jednoduché vysvětlení. Dodavatel pro ně nakupuje energie dopředu, takže může počkat na nejvýhodnější nabídky na burze a vytvořit si zásoby. Taková situace nastane třeba tehdy, když je teplejší zima a vzniknou přebytky plynu, nebo když „vypadne“ velký odběratel energií a výrobce pak prodává za lepší ceny. Takto nakoupené energie jsou ale skutečně určeny jen pro zákazníky se smlouvou na dobu určitou, u kterých má dodavatel jistotu dalších odběrů. U doby neurčité to už z principu možné není, protože zákazník může odejít kdykoli po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty. Dodavatel tedy nikdy s jistotou neví, jestli od něj bude zákazník za pár měsíců ještě vůbec odebírat. Proto pro něj nemůže s předstihem nakoupit energie za výhodnější cenu a nakupuje až v reálném čase.
Z toho všeho vyplývá, že smlouva na dobu určitou a fixované ceny se zákazníkovi vyplatí mnohem víc. V opačném případě bude jen zbytečně přeplácet. Kolik přesně? Na to můžeme použít jednoduchou matematiku. Průměrná roční spotřeba domácnosti činí podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) přibližně 3,5 MWh elektřiny. Pokud zákazník za každou MWh přeplatí 1.000 Kč, ročně to bude 3.500 Kč. Samozřejmě čím vyšší spotřeba, tím větší částka nám vyjde. Zbytečně přeplácet za energie nechce asi vůbec nikdo. Možná vás tedy překvapí, kolik domácností to ve skutečnosti dělá. V Česku máme přibližně šest milionů odběrných míst a podle dat dodavatelů energií je asi polovina z nich na době neurčité. To jsou tři miliony domácností, které platí víc, než skutečně musí. Pokud každá z nich zaplatí ročně v průměru o 3.500 Kč víc, pak české domácnosti celkem přeplácejí více než 10 miliard korun za rok. Neuvěřitelné číslo, co říkáte? A to jsme spočítali jen elektřinu.
Otázkou zůstává, jak to s cenami energií bude dál. Ačkoli někteří stále věří v další zlevňování – i když jak jsme si řekli, o 1.000 Kč na MWh elektřiny to už určitě nebude –, do budoucna před námi leží spíše faktory, které zapříčiní růst cen. Stále tady máme války, které ovlivňují ceny energií, blíží se odpojení uhelných elektráren, budou se zavádět emisní povolenky na plyn, který jsme přestali dovážet z toho dodnes nejlevnějšího zdroje… A jen těžko můžeme předpokládat, že tyto kroky povedou ke zlevňování.
Pokud tedy chcete mít jistotu, vyplatí se fixovat energie nejlépe hned. Klíčové samozřejmě je vyhledat nejvýhodnější akviziční cenu na trhu a změnit dodavatele. Nejen s výběrem dodavatele, vhodné délky smlouvy a nejvýhodnějšího ceníku, ale také se samotnou změnou dodavatele vám rychle a efektivně pomohou srovnávače cen, například Kalkulátor.cz. Nezapomínejte, že novou smlouvu můžete uzavřít už půl roku před koncem té stávající. To vám umožňuje vybrat si tu nejlepší možnou dobu.
