Pseudonymita vs. anonymita

Pokud se někde mluví o anonymitě bitcoinu, většinou dojdeme k závěru, že bitcoin je pseudonymní. To znamená, že při jeho používání sice nevystupujeme pod svým jménem, ale pod bitcoinovými adresami, kterých si může každý vytvořit prakticky nekonečné množství a není k tomu potřeba nikam zadávat žádné osobní údaje. Všechny transakce na oněch adresách jsou veřejně viditelné v blockchainu, ale nelze k nim nijak přiřadit konkrétní jména lidí.

Problém nastává v okamžiku, kdy se adresa se jménem propojí. To se může stát vědomě ale i chybou uživatele. A jakmile je adresa spojena se jménem, dají se vysledovat všechny transakce na ní navázané. Bitcoin tak nelze v žádném případě považovat za anonymní.

Monero je na rozdíl od bitcoinu skutečně anonymní kryptoměna. To znamená, že u Monera nejsou informace o odesílateli, příjemci ani odesílané částce viditelné v blockchainu. Všechny transakce jsou anonymní a není možné je zpětně dohledat nebo propojit s konkrétní osobou.

Jak Monero anonymitu řeší

Monero používá několik chytrých technologií, které zajišťují, že transakce jsou skutečně anonymní a nedají se zpětně dohledat:

• Jednorázové (stealth) adresy: Při každé platbě se pro příjemce vygeneruje nová, jednorázová adresa. I když vám někdo posílá mince Monera opakovaně, na blockchainu to vždy vypadá, jako by šlo o úplně novou adresu. Není tedy možné spojit více plateb s jedním uživatelem.
• Kruhové podpisy: Když někdo posílá prostředky, jeho transakce se „smíchá“ s několika dalšími náhodnými transakcemi a vznikne tak skupina (kruh) několika možných odesílatelů. Na blockchainu ale není možné poznat, který z nich je ten skutečný odesílatel – navenek to vypadá, že transakci mohl poslat kdokoliv.
• Skryté částky: Na rozdíl od bitcoinu není na Monero blockchainu vidět, kolik mincí bylo posláno. Částka je šifrovaná, takže nikdo kromě odesílatele a příjemce neví, o jakou sumu šlo.
• Ochrana na úrovni sítě: Monero chrání i samotné šíření transakcí v síti. Ty se nejdříve pošlou několika náhodným uzlům a teprve pak do celé sítě. Tím se ztíží sledování toho, odkud transakce opravdu přišla.
• Více klíčů: Každý uživatel má několik klíčů – některé slouží k přijímání, jiné k odesílání a další k prohlížení příchozích plateb. To ještě více zvyšuje soukromí a bezpečnost.

Vše výše popsané funguje automaticky, bez nutnosti cokoliv speciálně nastavovat.

Další rozdíly mezi bitcoinem a Monerem

Anonymita je ten největší a nejpodstatnější rozdíl. Monero se ale od bitcoinu odlišuje i v dalších parametrech:

Rychlost a poplatky

Bitcoin potvrzuje bloky pomaleji – cca každých 10 minut a poplatky mohou v době velkého zájmu o transakce dosahovat nepříjemných výšin. Monero potvrzuje bloky rychleji, cca každé 2 minuty a má nižší poplatky díky flexibilní velikosti bloků – v případě velkého zájmu o transakce mohou vznikat větší bloky a poptávku uspokojovat.

Těžba

Bitcoin se těží na specializovaných a poměrně drahých ASIC zařízeních, takže ho nelze těžit v domácích podmínkách. Těžba Monera je proti tomu možná i na běžných počítačích, protože jeho algoritmus RandomX je ASIC-rezistentní – to znamená, že těžba Monera je vlastně férovější a dostupná pro všechny, ne jen pro ty, kdo mají drahý speciální hardware.

Nabídka mincí, inflace

Bitcoin má pevně omezenou nabídku – nikdy nebude existovat více než 21 milionů mincí. Monero **nemá pevně omezený počet **mincí, ale funguje na principu tzv. „tail emission“. To znamená, že po dosažení určitého počtu mincí (cca 18,4 milionu XMR, což už nastalo v roce 2022) se emise mincí nezastavila, ale dál se v každém bloku vytvářejí nové mince – konkrétně 0,6 XMR. Tento přístup zajišťuje, že těžaři budou vždy dostávat odměnu za zabezpečení sítě, i když už nejsou k dispozici nové mince z hlavní emise. Roční přírůstek nových mincí už je nyní velmi malý vzhledem k celkovému množství, což znamená inflaci zhruba 1% ročně a tato hodnota bude postupně klesat.

Výhody Monera jsou i jeho problémem

Anonymita, která je mnohými považována za klíčovou výhodu Monera ve srovnání s bitcoinem, je zároveň jeho velkou nevýhodou směrem k regulačním orgánům. Státy nechtějí anonymní platidlo, které je zcela mimo jejich kontrolu a dá se kromě legitimních transakcí využít i k těm ne zrovna zákonným.

Monero stejně jako jiné kryptoměny ale nejde jednoduše zakázat zákonem, resp. jeho vymáhání by bylo velmi problematické. Existuje ale snažší způsob, jak ho vytlačit na okraj zájmu – státům stačí zatlačit na regulované burzy a směnárny a přinutit je Monero delistovat, tj. neumožnit jeho nákup a prodej.

Monero je tak kvůli těmto tlakům nedostupné na většině velkých burz a pokud si ho chcete pořídit, musíte hledat jiné cesty.

Bitcoin i Monero mají ve světě své místo, přesto však se Bitcoin pomalu ale jistě stává mainstreamem a digitálním zlatem pro každého.