“Pro lidi žijící, a úspěšně, v určitém společenském
systému je pravděpodobně nemožné představit si
hledisko těch, kteří od systému nikdy nic nečekali, a nijak
je tudíž neděsí úvahy o jeho zničení.” Michel Houellebecq
(Soumission, Podvolení2015)

Tato citace Michela Houellebecqa vystihuje jednu z
hlavních příčin rostoucí polarizace a populismu ve
společnosti: hlubokou propast mezi těmi, kdo systém
vnímají jako zdroj stability a příležitostí, a těmi, kdo jej
považují za zcela odcizený, nefunkční nebo dokonce
nepřátelský.

Populistické hnutí často nacházejí podporu právě u těch,
kteří se cítí vyloučení z výhod moderní společnosti – ať už
ekonomických (prekarizovanápráce, regionální
nerovnosti,exekuce, nedostupnostbydlení), kulturních
(pocit ztráty identity) nebo politických (vnímání, že elity
nereprezentují jejich zájmy). Pro tyto skupiny lidí systém
nikdy nesplnil své sliby. Nemají tedy co ztratit, a tudíž je
pro ně snadnější přemýšlet o jeho radikálním přetvoření
nebo zničení.

Naopak ti, kdo systémem profitují – ekonomické elity,
střední třída ve velkých městech, vzdělanější vrstvy –
často vůbec nerozumějí hněvu či frustraci druhé strany.
Jejich životní zkušenost jim znemožňuje představit si
existenci bez důvěry ve stát, trh či instituce. Výsledkem je
vzájemné nepochopení, z něhož vyrůstá polarizace:
každá skupina mluví jiným jazykem a žije v jiném
mentálním světě.

Houellebecq tak touto větou odhaluje kulturněpsychologický rozměr politické krize. Jeho slova lze číst
jako jasné varování: pokud si “elity” neuvědomí, že část
společnosti žije ve zcela odlišném režimu očekávání, bude se společenský rozklad dál prohlubovat. Se všemi
negativními důsledky.

David Navrátil