ObyvateléčástíRuskase potýkají s něčím zcela nezvyklým prosvětovouropnouvelmoc – s přídělypohonných hmot. Důvodem jerůstúčinnostiukrajinskýchútoků naruskouenergetickouinfrastrukturu, které nyní vyřadily z provozu třináct procent rafinační kapacity.
Sankce, jež západní země uplatňují od roku 2022, přitom Rusku znesnadňují přístup k technologiím právě západní provenience, což opravu a údržbu poškozených zařízení prodlužuje. Rusko sice příslušné technologie v rostoucí míře dováží z Číny, namísto ze západních zemí, avšak čínská zařízení nejsou na tak pokročilé úrovni jako ta západní.
Intenzivní útokyukrajinskýchsil rovněž na ruskéželezničnísítě aletištěpřitom během letních prázdnin přiměly řady Rusů k upřednostnění silničnídopravy. Tím pádem tradičně silná letní poptávka popohonných hmotáchještě zmohutněla. Více paliv je nyní třeba také do kombajnů a dalšíchzemědělskýchstrojů, pochopitelně z důvodů vrcholícíchsklizní.
Mimořádně silná poptávka po palivech se tak teď v Rusku střetává s mimořádně ochromenou nabídkou, v čehož důsledku pohonné hmoty v zemi pochopitelně zdražují a v řadě míst se úřady musí uchylovat k jejich přidělování. Zákazníci na Krymu nebo v částech Sibiře se tudíž jen těžce smiřují s tím, že si budou moci pořídit jen určité, přidělené množství dané pohonné hmoty, a to tedy ještě za citelně vyšší cenu, než na jakou jsou zvyklí. Vždyť velkoobchodní ceny třeba benzínu v Rusku letos stouply o 45 procent, přestože ropa na světovém trhu zlevnila o zhruba osm procent v dolarech, a dokonce o nějakých 35 procent v přepočtu do rublů (viz graf Bloombergu níže).
Ukrajinci v letošním roce výrazně pokročili ve vývoji dronů dlouhého doletu, jimiž účinněji než kdykoli v minulosti poškozují ruské rafinerie, ropovody či důležité energetické uzly. V posledním zhruba měsíci tak narušili výrobu ve více než tuctu rafinérií, z nichž některé jsou vzdálené i vyšší stovky kilometrů od ukrajinských hranic.
Kyjev tak nyní vytváří prakticky konstantní tlak na ruskou energetickou soustavu. Poprvé za celou dobu ruské invaze tudíž teď Moskva čelí situaci, kdy je její energetická soustava v podstatě permanentně zásadně narušena. Pokud by Kyjev i nadále byl schopen ruskou energetickou infrastrukturu poškozovat rychleji, než jak ji Rusko stíhá dávat zase do pořádku, zásadně by to proměnilo poměr sil v celém válečném střetu obou zemí. Ukrajina by získala „páku“ na Rusko, které by tak mohlo opustit některé ze svých současných požadavků, jež si dává jako podmínku pro ukončení bojů.
Ukrajinci by tím pádem obrátili v nevýhodu nesmírnou rozlehlost Ruska, na níž si naopak vylámali zuby ti, co se v dějinách pokusili Rusko dobýt. Tato rozlehlost znesnadňuje vzdušnou obranu země tváří v tváří právě dronům dlouhého doletu.
Totiž vzestup cen pohonných hmot pochopitelně zesiluje již tak poměrně výrazné inflační tlaky v zemi. Inflace se pohybuje kolem devíti procent. Na ni musí ruská centrální banka reagovat nastavením poměrně vysokých úrokových sazeb. Minulý měsíc je sice snížila z 20 na 18 procent, což je ale i tak vysoké číslo.
Vysoké základní úrokové sazby ruské centrální banky jdou ruku v ruce se zdražováním úvěru a kapitálu napříč ekonomikou. Takovým kapitálem je v širším smyslu slova třeba i prostor ke skladování pohonných hmot. Ruští podnikatelé tradičně nakupují paliva levněji v zimě, načež je dráže prodávají během vrcholící letní sezóny. Letos ale takovému překupování učinily do značné míry přítrž právě vysoké úrokové sazby, promítající se tedy třeba i do vysokého nájemného skladů. Překupníci se obávali, že jim marže z letního prodeje nemusí pokrýt nájemné, takže od zavedené praxe zhusta ustoupili, což ještě vyhrocuje nynější nedostatek paliv. Ten tedy v bludném kruhu tlačí inflaci vzhůru, což drží nahoře také úrokové sazby a ceny pronájmu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank