Venezuela podle informovaných zdrojů zvažuje odchod z Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Definitivní rozhodnutí zatím nepadlo, možnost vystoupení se však podle agentury Bloomberg dostala na stůl během jednání mezi venezuelskými a americkými představiteli. Pro OPEC by šlo o další nepříjemnou ránu, protože Venezuela patřila v roce 1960 mezi pět zemí, které kartel založily.
Případný odchod by zároveň symbolizoval výraznou změnu směru Venezuely po lednovém svržení dlouholetého prezidenta Nicoláse Madura. Spojené státy se mezitím snaží posílit svůj vliv v tamním energetickém sektoru a s venezuelskou vládou diskutují o možnosti získat významný podíl v místních ropných polích. Ve hře má být podle zdrojů dokonce pronájem některých ložisek na dobu až 100 let.
Venezuelský ropný průmysl přitom za poslední dekádu prošel dramatickým propadem. K poklesu těžby přispěly americké sankce, dlouhodobé problémy státního ropného sektoru i nedostatek investic. V červenci země podle odhadů agentury Bloomberg produkovala přibližně 1,16 milionu barelů ropy denně. To představuje méně než polovinu produkce, kterou Venezuela dosahovala před deseti lety. Letos se však těžba opět začala zvyšovat.
Z hlediska samotné ceny ropy by venezuelský odchod z OPEC pravděpodobně neměl okamžitý dramatický dopad. Současná produkce země je totiž ve srovnání s minulostí výrazně nižší. Pro samotný kartel by ale šlo o další oslabení jeho pozice a jednoty.
OPEC se v posledních letech potýká s rostoucími rozdíly mezi jednotlivými členy, zejména kvůli omezením těžby. Před několika měsíci organizaci opustily Spojené arabské emiráty, což vyvolalo další otázky ohledně budoucnosti kartelu a jeho schopnosti koordinovat těžbu a ovlivňovat světové ceny ropy.
Venezuela by po případném odchodu získala větší volnost při rozhodování o vlastní produkci. Nemusela by se řídit případnými budoucími těžebními omezeními OPEC a mohla by se více soustředit na obnovu svého ropného průmyslu. Vyšší produkce by v dlouhodobém horizontu znamenala větší nabídku na světovém trhu a potenciálně také tlak na pokles cen ropy.
Právě to by zapadalo do dlouhodobé strategie amerického prezidenta Donalda Trumpa, který OPEC opakovaně kritizuje kvůli jeho vlivu na ceny ropy a pohonných hmot. Někteří američtí představitelé podle zdrojů dokonce uvažují o vytvoření úzkého energetického partnerství mezi Spojenými státy a Venezuelou, které by mohlo výrazně změnit poměry na světovém ropném trhu.
Větší zapojení amerických a dalších zahraničních společností do venezuelského ropného sektoru by mohlo přinést potřebné investice, technologie a kapitál. Pokud by se podařilo výrazně zvýšit těžbu, Venezuela by se během několika let mohla vrátit mezi významné producenty ropy. Jednou ze společností, která už svou aktivitu v zemi rozšířila, je americký Chevron.
Změna vztahů mezi Washingtonem a Caracasem je přitom výrazná. Zatímco Venezuela byla v minulosti vůči Spojeným státům silně izolovaná, po lednovém svržení Madura se vztahy začaly rychle měnit. Washington obnovil diplomatické kontakty a současně získal výraznější vliv na směřování venezuelského ropného sektoru.
Venezuela má přitom k OPEC historicky velmi blízko. Nejenže patřila mezi jeho zakládající členy, ale sehrála důležitou úlohu také při vytvoření širší aliance OPEC+ v roce 2016. Ta následně zahrnula také významné producenty mimo samotný kartel, včetně Ruska.
Vliv OPEC však v posledních letech postupně oslabuje. Organizace čelí rostoucí konkurenci zejména ze strany Spojených států, kde prudce vzrostla těžba z břidlicových ložisek. Významnými producenty se zároveň stávají také země jako Guyana a Brazílie. Rostoucí produkce mimo OPEC tak postupně snižuje podíl kartelu na světové těžbě a komplikuje jeho snahu kontrolovat nabídku a ceny.
Pokud Venezuela skutečně z OPEC odejde a zároveň se jí podaří výrazně zvýšit těžbu, může jít o jeden z nejvýraznějších zásahů do světového ropného trhu v příštích letech. Pro Spojené státy by to zároveň představovalo příležitost získat ještě větší vliv nad obrovskými venezuelskými zásobami ropy.