Před rokem, dvěma se začaly objevovat hlasy hovořící o novém komoditním cyklu. Dnes se na jeden takový aktuální podíváme. A ač predikovat vývoj na komoditách nehodlám, pár poznámek k vykreslení celistvějšího obrázku bych přidal.
Bank of America v následujícím grafu ukazuje dlouhodobý příběh cen komodit. Konkrétně desetiletou plovoucí návratnost jejich indexu. Jasné jsou tu dva cykly a BofA vyznačuje, že s růstovou fází prvního korespondovalo období rostoucích inflačních tlaků v USA. Ochlazení inflace zase přineslo klesající tempo růstu komoditního indexu. Pak přišla nová růstová fáze, kterou otočilo deflační, či spíše dezinflační období v americkém hospodářství. K tomu všemu ekonomové banky dodávají, že nový býčí trh na komoditách je na svém počátku:
Zdroj: X
Když se na graf díváme, může nás hned napadnout, že na něm něco chybí. Pokud totiž zmiňujeme vývoj vUSA, mohlo by býtdobrézmínit iČínu. Pak je podle mne obrázek mnohem ucelenější – máme i pravděpodobné vysvětlení druhérůstovéfáze a dalšíhokandidátana příčinu druhé klesající fáze. Pohleďme jen na vývojčínskéhoproduktu v následujícím grafu. Poroce 2000růstovýboom, který se kryje právě srůstovoufází v druhémkomoditnímcyklu. A pak vČíněznatelnérůstovéochlazení, které se kryje s klesající fází cyklu nakomoditách:
Zdroj: X
V ekonomii, ekonomice a financích najdeme korelací habaděj, nutně ale neznamenají kauzalitu. V případě Číny a komodit ale asi obavy o chybějící kauzalitu mít nemusíme. Její předchozí boom byl boomem „tvrdého“ – oceli a betonu, stavebnictví a průmyslu, investic a exportů. Tedy boom nasávající do sebe komodity z celého světa a notně tak podporující globální poptávku po nich. Ve své době jsem tu občas poukazoval na to, že tento ekonomický model naráží na své hranice. A Čína se tak pokouší, či by se měla pokoušet o přechod k „měkkému“. Tedy ke službám, spotřebě domácností a podobně. Nyní už o tom tolik nepíšu, jde o známou věc. Ale v souvislosti s komoditami může stát za připomenutí.
Neumím predikovat vývoj cen komodit, ale v souvislosti s výše uvedeným bych zmínil: I kdyby přechod na nový, měkčí čínský model, dokázal zachovat/obnovit vyšší tempa růstu, komodity by do sebe předchozím způsobem ani zdaleka nenasával. A pokud bude přechod pomalejší, stará výkonnost výrobního sektoru se asi nevrátí. I když Čína se snaží získat silnou pozici na trhu elektromobilů, které patří mezi ty komoditně náročnější (ve srovnání se službami). Naopak v USA se hovoří o pokračujících masivních investicích do infrastruktury, ale proti zase alespoň z části tlačí (i) vývoj veřejného zadlužení a (ii) snaha o snížení inflačních tlaků a prevence jejich opětovného růstu. Obrázek tedy z mého pohledu tak maximálně smíšený.
V posledních pár letech také zaznělo několik argumentů pro nový býčí cyklus na komoditách založených na nabídkové straně jednotlivých trhů. Tedy na předpokládané podinvestovanosti a proběhnutí klasického komoditního cyklu. Cyklu, kde nízké kapacity zvedají ceny a ty pak zvedají investice a kapacity (a následně tlačí ceny zase dolů). Na této rovině je ale namístě zaměřit se na každou komoditu zvlášť.