Červencové zasedání americké centrální banky nepřineslo změnu v nastavení úrokových sazeb. Přineslo však první situaci od roku 1993, kdy dva členové Rady guvernérů hlasovali proti většině. Odlišný názor není nic špatného – naopak. Historie nám ukazuje, že ve většině případů měli právě tito „rebelující“ centrální bankéři nakonec pravdu.

Zatímco většina hlasujících členů Fedu byla pro stabilitu sazeb, Christopher Waller a Michelle Bowmanová byli pro jejich snížení o čtvrt procentního bodu. Pro nás to nebylo překvapení – oba už dříve veřejně uvedli, že podporují nižší úroky. Důvody, které budou v nadcházejících dnech nepochybně opět komentovat, spočívají v preventivním snížení sazeb, jež má zmírnit riziko příliš rychlého ochlazení trhu práce. Inflační dopady tarifů přitom považují za dočasné.

Od konce 80. let jsme zaznamenali hned několik podobných případů, kdy se rozhodovalo mezi stabilitou a snížením sazeb. Data z Fedu, se kterými pracuje agentura Bloomberg, ukazují, že od roku 1987 nastalo celkem sedm situací, kdy alespoň jeden člen Rady guvernérů hlasoval pro snížení sazeb, zatímco většina byla proti. V šesti případech došlo v následujících třech měsících ke skutečnému snížení sazeb – největší úprava činila jeden procentní bod v říjnu 1990. Pouze v říjnu 1992 zůstaly sazby během následujících tří měsíců po klíčovém zasedání beze změny. Medián snížení činil půl procentního bodu.

Historie se sice nemusí opakovat, ale může se rýmovat. Současná kondice americké ekonomiky je robustní. V rámci svého duálního mandátu Fed vnímá nerovnováhu zejména na straně vyšší inflace. Trh práce je přibližně v rovnováze, tedy ve stavu plné zaměstnanosti. Pokud by však došlo k jeho rychlému oslabení, předpokládáme, že „rebelující“ centrální bankéři by snadno našli více spojenců.

Trh se po červencovém zasedání Fedu veze na jestřábí vlně, která snižuje očekávání brzkého snížení sazeb. Ještě před rozhodnutím dosahovala pravděpodobnost zářijového snížení sazeb téměř 68 %, nyní jsme na přibližně 46 %. Trh posouvá očekávané úpravy úroků dále v čase – plně zaceněné snížení o čtvrt procentního bodu vidíme až v prosinci. O to více se tržní predikce zaměřují na úpravy v příštím roce, kdy by Fed měl doručit hlavní vlnu změn v rámci tohoto cyklu.

Jsme přesvědčeni, že celý proces se může výrazně urychlit, pokud dojde k většímu než očekávanému ochlazení amerického trhu práce. To nutně nemusí nastat do zářijového zasedání, ale do prosince bychom už mohli mít dostatek informací – nejen o dopadech tarifů na inflaci, ale i o síle domácí poptávky a jejím vlivu na trh práce.

Taková situace by mohla vyústit i ve scénář, kdy bude Fed donucen snížit sazby o více než tradiční čtvrt procentního bodu. A právě tomu chtějí Waller a Bowmanová předejít.

Už v pátek 1. srpna budou zveřejněna data o tvorbě nových pracovních míst a míře nezaměstnanosti. Pokud by ukázala, že firmy v soukromém sektoru opět vytvářejí méně pracovních míst, a navíc by došlo k revizi červnových dat směrem dolů, trh by nepochybně znejistěl a částečně by ustoupil ze svých aktuálně jestřábích očekávání. To by se následně projevilo v opětovném oslabení dolaru a poklesu výnosů státních dluhopisů. Dokonce i akcie by mohly na moment znervóznět. I když to teď tak nevypadá, oslabující ekonomika nakonec ochladí i tu největší akciovou euforii. 

Jan Berka, hlavní ekonom Portu