🔎 Nejen zde na planetě Zemi je počasí občas divoké a bouřlivé. I na takovém Jupiteru, který je v podvečerních hodinách dobře viditelný vysoko nad našimi hlavami, poslední měsíce probíhá několik mimořádně rozsáhlých bouřkových epizod označovaných v angličtině jako “convective outbreak”. Tyto “outbreaky” jsou dobře viditelné i pozemními amatérskými dalekohledy, jak dokládají snímky od jednoho z našich kolegů, David Rýva. Ten je také nadšeným planetárním astrofotografem a věnuje se krom pozemských bouřek také mapování vývoje bouřkových systémů v atmosféře Jupiteru.

⚡️ První z těchto bouřkových “outbreaků” začal v jižním tmavém rovníkovém pásu planety už v listopadu a do Vánoc se stihl roztáhnout na délku desítek tisíc kilometrů. Ten druhý, aktuálně aktivnější, začal v polovině ledna a s rychlým výškovým prouděním postupně obíhá kolem celé planety. Tento outbreak se postupně natáhl do délky výrazně přes 100 tisíc kilometrů a díky svým jasně bílým ledovým vrcholkům je velmi nápadný i při vizuálním pozorování Jupitera přes okulár většího dalekohledu. Jde o obdobné jasné bílé kupovité oblaky druhu kumulonimbus, které i zde na Zemi jsou často doprovázeny bouřkou a silnými srážkami. Rozdíl je v rozměrech, kdy zde na Zemi dosahují tyto oblaky výšky kolem 10-15 km a horizontálních rozměrů desítky až stovky kilometrů, zatímco na Jupiteru mají vertikální výšku až kolem 80 km a rozměry nezřídkakdy v tisících kilometrech a více.

📸🔭 Pro pozorování takových detailů na vzdálených planetách je krom potřebné techniky potřeba i spolupráce pozemského počasí a zdaleka nestačí jen jasná obloha. Důležité je i klidné ovzduší bez velkých rozdílů teplot s výškou, teplotních inverzí a náhlých změn větru s výškou. To vše jsou vlivy, které často působí potíže při astronomických pozorováních tím, že způsobují rozostřování a vlnění obrazu pozorovaného objektu, ale také dobře známé mihotání a poblikávání hvězd za jasných ledových nocí.

🔎✨🪐Nejznámějším útvarem na Jupiteru ale zůstává tzv. Velká červená skvrna (viz. samostatná fotografie), která se sice postupně zmenšuje a i její barva je prý mnohem světlejší než tomu bývalo dříve. I tak je ale srovnatelná svou velikostí s celou naší planetou. V současnosti je to skvrna spíše oranžová, ale nejde o bouřkový systém jako takový ale o intenzivní anticyklonu. Mechanismus vzniku její syté oranžové barvy, ale i celé její fungování v rámci planetární cirkulace jsou stále předmětem výzkumu.