Země se zároveň zavázala vytvořit investiční fond o objemu 550 miliard USD určený pro projekty v Americe, objednat 100 letadel Boeing, zvýšit nákupy rýže a dalších zemědělských komodit a navýšit obranné výdaje u amerických firem.

Jak se tedy aktuálně rýsuje výše cel v mezinárodním obchodě s USA? A jaký by to mohlo mít dopad na ekonomiku a ceny?

Průměrná efektivní celní sazba v USA nyní činí 16,6 % a podle pracoviště The Budget Lab na Yaleově univerzitě by se k 1. srpnu měla zvýšit na 20,6 % v důsledku nabytí účinnosti nových recipročních cel a cel na měď. Toto navýšení – společně s potenciálním dalším zvýšením cel na polovodiče a farmaceutické výrobky – by mohlo sazbu posunout až na 23,7 %. Přitom řada ekonomů předpokládala, že i při novém přístupu Trumpovy administrativy k mezinárodnímu obchodu se cla udrží na úrovni kolem 15 %, což by samo o sobě představovalo značný nárůst. Nyní se ukazuje, že to byl poměrně optimistický scénář.

Ekonomické dopady cel v takové výši skutečně citelně zasahují obchodní výměnu mezi státy. Celní sazba ve výši 20 % by podle historických záznamů byla nejvyšší od 30. let 20. století. Nejistota ohledně výsledku jednání – například s EU – však škodí firmám často více než samotná cla. Pro podniky totiž nejde jen o navýšení nákladů na prodej jejich výrobků, ale také o náhlou ztrátu tržní orientace. Vývozní podniky musí zpravidla plánovat více scénářů, přizpůsobovat logistiku, měnit cenové kalkulace a hledat právní i finanční cesty, jak zmírnit dopad politických rozhodnutí. To často vede k odkládání klíčových investic a ke zpomalování ekonomického růstu jako celku.

Takto vysoká cla mohou dlouhodobě významně ovlivnit i konečné ceny v ekonomice. Inflační efekt se pravděpodobně začne naplno projevovat až s určitým odstupem – v roce 2026. V této souvislosti by centrální banky měly trpělivě setrvat u vyšších sazeb, aby se neopakovala situace po pandemii COVID-19, kdy právě narušené globální dodavatelské řetězce sehrály klíčovou roli při růstu inflačních očekávání.