Donald Trump „prosazuje politiku, která jde proti názorům téměř všech špičkovým odborníků v oboru. Na trzích aktiv již bylo zničeno bohatství v hodnotě mnoha bilionů dolarů a ceny tu vysílají velmi silné signály, že se blíží ekonomické problémy, které by mohly materiálně poškodit blahobyt miliard lidí.“ Na svém blogu to píše ekonom Scott Sumner, který se ve druhé části své úvahy zaměřuje i na to, co je jednou z hlavních příčin obchodních deficitů (pro první část viz včerejší Víkendář v odkazech pod článkem). Podobně uvažuje třeba ekonom Tim Taylor. Ten dodává, že mnohem jednodušší než řešení podstaty věci je zavádění cel.

„I velmi konkrétní cíl oživení (americké) výroby se dá zpochybnit, protože akcie v tomto sektoru klesají mnohem více, než kdybychom byli na počátku výrobního boomu,“ píše ekonom. K tomu někteří z Trumpových poradců tvrdí, že cla jsou trvalá a jejich cílem je podpořit domácí výrobu. Jiní ale zase říkají, že jde pouze o vyjednávací taktiku. V takovém případě by ale cla výrobu nepodpořila.“ Jde tedy o jasný rozpor v prohlášeních a navíc Sumner dodává: „Ani trvalá cla by pravděpodobně výrobu v USA neposílila. Tedy pokud nevěříte, že Argentina je průmyslová velmoc a Německo je naopak zaostalou zemí.“

Ekonom tím poukazuje na to, že Německo je výrobní velmocí, která dosahuje obchodních přebytků, ale rozhodně ne na základě cel či jiných obchodních restrikcí a protekcionistické politiky. Naopak Argentina ani díky podobným nástrojům nedosáhla pozice exportní a průmyslové velmoci. „Lidé se mě někdy ptají, co bych já sám udělal s americkým obchodním deficitem,“ píše dál ekonom. Co by tedy radil on?

V první řadě Sumner nepovažuje obchodnídeficityza problém. „Ovšem kdybych byl nucen přijít s politikou na jejich snížení, řekl bychprezidentovi, aby udělal vše pro zvýšení míry národních úspor.“ A to včetně prudkého snížení vládního rozpočtového deficitu a změny daňového systému tak, aby podporoval úspory namísto toho, aby šel proti nim. „To by bylo mnohem efektivnější než cla, která ani během první Trumpovyvládynedokázala snížit obchodní deficity. Sumner také „povzbuzujeEvropu,AsiiaKanadu, aby při jednáních držely spolu.“ A na závěr píše, že „cla nejsou uvalena naČínu, jsou uvalena na Američany, kteří nakupujíčínskézboží. A chápeTrump, že Číňané jsou ochotni přijmout 10x větší bolest než americká veřejnost, která není zvyklá na strádání?“

Na vztah mezi úsporami a rozpočtovými deficity na straně jedné a obchodními deficity na straně druhé poukazuje na svém blogu i ekonom Tim Taylor: „Existuje celá řada makroekonomických důvodů, proč obchodní deficity rostou a klesají, které nemají nic společného s úrovněmi cel. Svou roli hrají vládní dluhy, recese či třeba prudký příliv kapitálu z jiných zemí.“ Lze najít země s konzistentními obchodními přebytky, které odrážejí jejich chování na straně úspor, hospodářské cykly či změny v toku zahraničního kapitálu.

Zahraniční cla nejsou ani podle tohoto ekonoma „pravděpodobnou příčinou obchodních deficitů USA a ani zřejmě nejsou řešením. Americká vláda hospodaří s obrovskými rozpočtovými deficity a stejně jako v 80. letech 20. století jejich kupní síla proudí do ekonomiky. A podporuje dovoz.“ Ovšem platí, že „je mnohem snazší politicky obviňovat nespravedlivé a podlé cizince, než brát vážně téma snížení schodků amerického rozpočtu nebo zvýšení produktivity USA.“

Zdroj: Blogy Tima Taylora Scotta Sumnera