Současný přístup americké vlády k finančním trhům a institucím kombinuje již známé deregulační kroky s řadou dalších politik, které jsou z velké části bezprecedentní. Na stránkách VoxEU to tvrdí Gary Gensler, Lev Menand a Joshua Younger, podle kterých některé americké kroky v této oblasti pravděpodobně ovlivní i globální finanční sektor a dolarový systém.

Gensler a jeho kolegové tvrdí, že politika americké vlády zaměřená na finanční systém může „ohrozit základy globálního dolarového systému, tedy oboustrannou spolupráci, důvěru a vzájemnou závislost.“ A to jak mezi těmi, kdo vytváří a využívají různé finanční nástroje, ale i mezi státy, které tvoří „dolarový blok“. Mohou také podkopat finanční stabilitu uvolněním obezřetnostních pravidel, zejména v oblasti využívání dluhů a finanční páky. A mohou ohrozit důvěru spotřebitelů a investorů uvolněním regulačních standardů a oslabením vymáhání finančního práva. K tomu by mohly podpořit finanční kriminalitu „zejména podporou stablecoinů, které lze v oblastech mimo dosah vlád použít k podpoře různých forem nezákonné činnosti.“

Popsané dopady by zase podle ekonomů mohly mít negativní vliv na ekonomiku včetně toho, že by zvyšovaly tlak na růst sazeb. O jaké kroky a plány přitom konkrétně jde? Ekonomové poukazují mimo jiné na to, že současná vláda si „prosadila prezidentskou nadvládu nad finančními regulačními orgány, podkopala nezávislost centrální banky a narušila vztahy USA s historickými spojenci.“ To vše způsoby, které nemají téměř žádný precedens.

Základní rámec pro regulaci amerických bank přitom poskytuje mezinárodní dohoda známá jako Basilejská úmluva. Ta vznikla v důsledku velké mezinárodní bankovní krize v roce 1974 a prosazovaly ji právě Spojené státy. Cílem bylo vytvořit rovné podmínky pro podnikání bank a také zamezit závodu o nejnižší úroveň regulačních standardů. Takové snahy o neustálé snižování regulace totiž mohly podporovat vznik finančních bublin. V roce 2010 pak v reakci na globální finanční krizi vznikla další verze zmíněné úmluvy známá jako Basel III. Jejím cílem bylo výrazně snížit zadlužení v globálně podnikajících bankách a zpřísnit požadavky na vlastní kapitál a likviditu největších a systémově nejvýznamnějších institucí.

Nová americká vláda ale nyní zvažuje odstoupení od basilejského rámce. Například ministr financí Scott Bessent hovořil o tom, že z těchto pravidel by si jeho země měla jen „selektivně vybírat to, co je inspirující.“ Spojené státy by také podle jejich vlády neměly předávat rozhodování o jejich finančním systému mezinárodním orgánům. Mezi konkrétní kroky pak patří návrh na vyloučení vládních dluhopisů z některých ukazatelů míry zadlužení, zmírněn byl přístup při zkoumání fúzí bank.

„Podobný liberalizační tlak je patrný i v dalších oblastech politiky americké finanční regulace. Vláda téměř zrušila Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů (CFPB). Jde o orgán zřízený Kongresem jako nezávislá federální agentura v reakci na finanční krizi roku 2008 a jak nedávno uvedl Rohit Chopra, který agenturu vedl za prezidenta Bidena, ve své podstatě je CFPB orgánem činným v trestním řízení. Žaluje na velké finanční instituce, které podvádějí spotřebitele.“

Jaké další změny americká vláda provádí a chystá a jaký by mohly mít dopad? Viz druhý díl tohoto článku.

Zdroj: VoxEu